3.1 C
Brno
Sobota, 4 února, 2023

5 robotických smart vysavačů, které zvládnou více než jen vysávání

Rychlý technologický pokrok neobchází ani robotické vysavače....

9 nápadů, jak udělat zahradu zábavnou pro děti každého věku

Hledáte způsoby, jak pobavit děti na dvoře?...

Jak zajistit, aby se nemovitost nedostala do dědického řízení

Hlavně starší lidé se zamýšlejí, co se stane s majetkem, který po sobě zanechají. Někteří nechají dělbu na dědice, co však v případě, pokud někdo nechce nemovitost přenechat konkrétnímu dědici nebo naopak chce určit, kterému dědici má připadnout? Zeptali jsme se právničky z advokátní kanceláře AKMV.

Dědici mohou v rámci dědického řízení uzavřít dohodu o tom, která část majetku komu z dědiců připadne. Někdy se však z různých důvodů stává, že zůstavitel, tedy vlastník nemovitosti, nechce, aby se jeho majetek projednával v dědickém řízení, ale chce určit komu konkrétně připadne či nepřipadne. Jaké možnosti takovému vlastníkovi právní řád umožňuje, nám přiblížila JUDr. Veronika Michalíková z advokátní kanceláře AKMV.

Darování nemovitosti
Často využívanou možností, jak právní vztah k nemovitosti uspořádat ještě za života zůstavitele, je darování nemovitosti budoucímu dědici. Darováním nemovitosti jsme se podrobněji zabývali v jednom z předchozích článků.

Vlastník nemovitosti se může rozhodnout nemovitost darovat některému z budoucích dědiců nebo i jiné osobě ještě během svého života. V případě, že má více dětí, může se nemovitost rozhodnout darovat například i jen jednomu z dětí. Ostatním dětem nevzniká žádný zákonný nárok na „výplatek“ od obdarovaného sourozence. S darováním nemusí souhlasit a ani o něm nemusí být informováni.

V souvislosti s darováním je třeba připomenout, že dochází-li k dědění ze zákona (v případě neexistence závěti), dědici se do jeho dědického podílu započte i to, co bezúplatně dostal za života zůstavitele. V praxi poukáží na toto započtení daru v dědickém řízení u notáře zejména ostatní dědicové. Výjimku z potřeby započtení daru představuje obvyklé darování. Obvyklými dary jsou však v praxi hlavně běžné movité věci a je nepravděpodobné, že by v nějakém konkrétním případě byla za obvyklý dar považována nemovitost. To, co od zůstavitele bezúplatně nabyli předkové, se započte i do dědického podílu potomků, kteří dědí v první dědické skupině namísto dětí zůstavitele. Započtení se může uskutečnit iv případě dědění ze závěti, ale pouze v případě, že k tomu dal zůstavitel příkaz nebo pokud by jinak obdarovaný dědic byl neodůvodněně zvýhodněn oproti neopomenutelnému dědici.

Z pohledu obdarovaného je v případě darování rizikem možnost vrácení daru. Dárce se může domáhat vrácení daru v případě, že se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

Prodej nemovitosti
O prodeji nemovitosti, stejně jako o darování platí, že se jedná o dispozici s vlastnictvím, ke které je vlastník věci oprávněn. Vlastník se tedy může rozhodnout komu (včetně potenciálních dědiců) a za jakých podmínek nemovitost prodá. Při prodeji nemovitosti blízké osobě je poměrně časté i ujednání netržně nízké kupní ceny, čemuž jsme se již také podrobněji věnovali zde.

Samotné ujednání nízké kupní ceny by nemělo představovat problém. Problém by však mohl vzniknout v případě, kdy by kupní smlouva s nepřiměřeně nízkou kupní cenou byla například. výsledkem jednání v rozporu s dobrými mravy. To by byl důvod k neplatnosti kupní smlouvy. Neplatná by kupní smlouva mohla být iv případě, že by se jednalo o tzv. kupní smlouvu. zastřený právní úkon. To by se mohlo stát například. pokud by smlouva byla sice označena jako kupní smlouva, ale skutečným úmyslem smluvních stran by bylo darování, což by se v případě soudního sporu o platnost takové smlouvy prokazovalo zejména výslechem smluvních stran.

Ať už by došlo k převodu nemovitosti darováním nebo prodejem, u nemovitostí, ve kterých dárce/prodávající bydlí, resp. ve kterých plánuje dožít, jednoznačně doporučujeme přímo ve smlouvě sjednat i vznik věcného břemene v jeho prospěch (práva doživotního bydlení).

Zaopatřovací smlouva
Méně známou a tím i méně využívanou možností přenechání nemovitosti jiné osobě je i uzavření tzv. . zaopatřovací smlouvy. Zaopatřovací smlouva není v našem právním řádu upravena jako samostatný smluvní typ. Patří proto mezi tzv. nepojmenované smlouvy.

Předmětem zaopatřovací smlouvy je závazek zaopatřence přenechat zaopatřovateli nemovitost a závazek zaopatřovatele poskytnout zaopatřenci péči vymezenou ve smlouvě. Ve smyslu rozhodovací praxe soudů je závazek péče třeba dostatečně určitě specifikovat. Nepostačuje pouze všeobecné uvedení, že zaopatřovatel bude zaopatřence opatrovat a pod. Taková definice závazku pečovatele by mohla způsobit smlouvu neplatnou. Doporučujeme přesně vymezit, co všechno bude zaopatřovatel povinen provádět (např. nakupování, úklid, doprovod na lékařská vyšetření a také určit jak často atd.).

Upozorňujeme, že nesprávné sepsání zaopatřovací smlouvy může pro obě smluvní strany představovat velké riziko. Např. vyloučeno, aby zaopatřovací smlouva bude vyhodnocena jako dvě samostatné smlouvy na jedné listině (darovací smlouva i nepojmenovaná smlouva zavazující obdarovaného k opatrování). Pokud by soud takovou listinu vyhodnotil jako dvě samostatné smlouvy, mohlo by se v praxi stát, že obdarovaný nabude nemovitost darováním, ale povinnost opatrovat sjednanou v nepojmenované smlouvě si následně nebude řádně plnit. Právní řád ČR nezakotvuje možnost odstoupení od zaopatřovací smlouvy. Riziko pro zaopatřovatele může být zase v tom, že pokud by soud vyhodnotil, že vůlí zaopatřence bylo přenechat nemovitost pod podmínkou zaopatřování, smlouva by se posuzovala jako jeden úkon a neplatná část týkající se například. vymezení podmínek zaopatření by způsobila neplatnost i samotného darování nemovitosti.

Pro někoho může být zaopatřovací smlouva ideálním řešením, vzhledem k jejím specifikům však důrazně doporučujeme, aby si ji vlastník nemovitosti v případě zájmu nechal vypracovat advokátem.

Výhodou dořešení právního nástupnictví ve vztahu k nemovitostem ještě za života je i úspora na notářských poplatcích, jejichž výše se odvíjí od hodnoty majetku. Tedy čím větší je hodnota předěďovaného majetku (až po určitou hranici), tím vyšší je i výše notářských poplatků.

Závěť
Pokud vlastník nechce vyřešit otázku vlastnictví ke svým nemovitostem ještě za svého života, ale má představu, který konkrétní dědic by měl jeho nemovitost zdědit, resp. jak by se měly jeho nemovitosti rozdělit, může sepsat závěť. V takovém případě závětní dědicové nabudou vlastnictví k předmětným nemovitostem až jeho smrtí.

Upozorňujeme však, že potomci zůstavitele jsou ze zákona tvz. neopomenutelnými dědici. Zletilým potomkům musí zůstavitel v závěti odkázat alespoň tolik, kolik představuje polovina dědického podílu, který by jim náležel při dědění ze zákona. Tedy polovina toho, co by dědili, kdyby nesepsal závěť. Nezletilým potomkům musí odkázat alespoň tolik, kolik je jejich dědický podíl ze zákona. Pokud to v závěti není dodrženo, je závěť v předmětné části neplatná. Výjimku představuje případ, kdy by se závětí sepsal zůstavitel i listinu o vydědění.

Vydědění
K vydědění zakotvuje zákon poměrně striktní podmínky. Správně někoho vydědit v praxi vůbec není jednoduché. Aby mohlo k vydědění dojít, musí být dán alespoň jeden ze čtyř důvodů vydědění zakotvených v Občanském zákoníku. Důvodem vydědění je, pokud potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, potomek o zůstavitele trvale neprojevuje skutečný zájem, který by jako potomek měl projevovat, případně byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku a/nebo potomek trvale vede neuspořádaný život.

Podrobnější podmínky vyplývají iz poměrně rozsáhlé rozhodovací praxe soudů, proto v případě, že zvažujete tento právní institut využít, doporučujeme poradit se s advokátem nebo notářem. Jiné právní úkony pro případ smrti než závěť a vydědění náš současný právní řád neumožňuje.

Reviews

Další články autora